Dear deer #04/02/2015

2/04/2015

Zdravíčko paroháči! Téměř po roce, se tu opět shledáváme.
    Už je to téměř rok, co jsem přidala poslední příspěvek. Všímáte si, jak ten čas rychle plyne? Já totiž nestíhám počítat dny.
    Abych k vám byla upřímná, tak dlouhou pauzu od blogování jsem sama neplánovala. Původně jsem měla pouze měnit vzhled blogu. Leč bohužel, prázdnota se s mrtvým bodem sešly a mne provázelo temné, šedé a deštivé období. I přesto, jak moc mi blogování, focení a všechny věci okolo blogu spojené, úzkostlivě chyběly, jsem nenašla v sobě ten hnací motor, inspiraci ani chuť k tomu vést blog dál. Ani už jsem nedoufala v můj comeback. Osobní život, práce i škola mi dávaly taky permanentně zabrat a za ten rok jsem dostala také pár facek od života. Nu což, tak už to chodí, že?
      Nebudu vám lhát, zatažené období a ten neustále přítomný deštivý mrak nade mnou stále je, ale snažím se zamést si nepořádek ve vlastních věcech, vzkřísit se z popela jako fénix a vnést si řád do těch koutů života, kde se objevil chaos. A myslím, že blog by mi v tom mohl být i nápomocen. Především urovnat si myšlenky a vůbec, odněkud se pokusit začít. Připadám si jako nejvíc hořko-sladká blogerka, jelikož i přesto, že jsem sama měla dlouhou odmlku ve svém virtuálním prostoru, ostatní oblíbené blogerky jsem svým vševidoucím okem Gabriela stále pozorovala. A i přesto, že občas některá napsala o svých nezdarech či špatných dnech, situaci dokázaly očividně zvládnout lépe než já a neuzavřít se, neschovávat se a fungovat dále. Můj stopadésátýprvní návrat, mé stopadesátéprvní vzkříšení. Ale aspoň jsem stále ta "klasická Michaela", nu ne?

      Rozepisovat se konkrétněji nebudu, přece jen některé věci bych nechala v černé skříňce, někde hluboko uklizenou v mé hlavě. A tuším, že sem by to ani nepatřilo.
        Nicméně co vám ale ještě povím je fakt, že stále nemám uzavřené zkouškové a čeká mne psaní bakalářky, pokud se na mne teda jednou, po dlouhatánské době usměje štěstí. Což by taky mohlo, neboť už sama nevím, kdy jsem ho potkala. Tudíž díky těmto dvěma faktorům, nebudu slibovat pravidelné přispívání ani plánování onoho či takového článku. Neříkám, že si to nepřeji ale uvidíme, kolik mi toho čas dovolí. Důležitý je pro mě momentálně samotný start a odhodlání začít znovu. Lépe.

        Na úvod ale dobré, nemyslíte? Pár random fotek, hořekování nad vlastním životem a snaha o zlepšení nynějšího bytí. Jak vidno, některé věci a samotná já, jsem se očividně zase až tolik a za tu dobu nezměnila. Jsem neskutečně předvídatelný člověk, což? Alespoň v tomto ohledu. 
        No a nebyla bych to já, kdybych se vám nepřiznala ještě k jednomu faktu, který může za můj překvapivý návrat. Zkouškové. Známe to asi všichni. Ta nezkrotná touha odkládat povinnosti a zaměstnávat se vším ostatním, jen ne tím, čím by jste se ve skutečnosti měli zabývat. Klasická prokrastinace. Klasická já. Klasičtí téměř-všichni studenti.

        A co je nového u mě? Kromě toho zbídačeného pocitu jak neskutečně neschopná jsem, mám o pár centimetrů delší vlasy, ombré, které mě už ale nebaví, pár kilo dole, pár lekcí od života navíc a milion povinností. A asi taky první vrásky a pár šedivých vlasů. A to je ve zkratce asi tak vše. Víc negativních myšlenek se do toho článku už asi nevejde, tak snad to napraví,dobrou noc a snad se tu brzy zase potkáme! Třeba možná už za pár dní a ne za několik let. :)

        You Might Also Like

        13 komentářů

        1. Držíme ti palce koblížku :)

          OdpovědětVymazat
        2. Odpovědi
          1. Já mám radost! Z vás, co jste na mě nezapomněli. :)))

            Vymazat
        3. Zrovna nedávno jsem si posteskla, kam jsi se asi poděla.. A teď mám obrovskou radost, že jsi zpátky. Hodně štěstí při zkouškovém - mě v pátek čeká poslední, nejspíš budeme prokrastinovat všichni :D Vlasy krásné a celkově Ti to moc sluší (:

          OdpovědětVymazat
          Odpovědi
          1. Mockrát děkuji! Já mám velkou radost, že si na mě ještě pamatujete. :) Budu držet palce v pátek u zkoušky! :)

            Vymazat
        4. jeeeej, to je skvělý^^ tvůj styl psaní je mi moc blízký a měla jsi vždy super fota a máš děsně zajímavej-krásnej obličej a styl... zní to teda dost trapně vlezle, ale nevěděla jsem, jak jinak to napsat:D

          OdpovědětVymazat
          Odpovědi
          1. Není to trapně vlezlé. :))) Mne naopak moc těší, že ty slohy někdo vůbec čte a že jsem se někomu tak trefila do vkusu! Mockrát děkuji za tak milý vzkaz! :)

            Vymazat
        5. Jsem ráda, že jsi zpět. I když na pro mě jsi moc nezmizela. Sleduji tě poctivě na instagramu :-)

          OdpovědětVymazat
          Odpovědi
          1. Děkuji! Ale je pravda, že i na tom instagramu moc aktivně a pravidelně nepřispívám. :(

            Vymazat
        6. Tak toto naozaj potešilo :) Som nesmierne rada že si späť, bála som sa že sa k blogovaniu nevrátiš. K skúškovému veľa šťastia :)

          Fairytale Tea♥

          OdpovědětVymazat
          Odpovědi
          1. Mockrát děkuji. :) No ani já sama jsem to jednu dobu myslela... Ale i přesto, že jsem přispívala nepravidelně mi blogování moc chybělo. Jen mi chyběla inspiraci i nápady... A v neposlední řadě také nálada a čas, nu. :) Jsem ráda, že pokračuji nakonec dál. Tyto vaše milé vzkazy mne dokáží neskutečně nakopnout a vrátit chuť k blogu! :)

            Vymazat
        7. Tak nech sa ti teraz darí počas toho skutkového a niekedy je dobré aj takto uniknúť od kopy učenia! Dúfam teda že sa vrátiš aspoň s pár článkami.:)

          OdpovědětVymazat
          Odpovědi
          1. Děkuji. :) Já unikám stále právě a to je můj problém. Ale konečně začne být má prokrastinace díky blogu i více "produktivní" než doposud. :) Snad jen budu doufat, že v rozumné míře, abych školu zdárně dodělala. :)))

            Vymazat

        howliiing

        Subscribe